1Když se přiblížili k Jeruzalému – k Betfagé a Betanii u Olivetské hory, poslal dva ze svých učedníků 2a řekl jim: „Jděte do vesnice před vámi. Hned jak do ní vejdete, najdete přivázané oslátko, na kterém ještě nikdo nikdy neseděl. Odvažte ho a přiveďte. 3Kdyby se vás někdo ptal: ‚Co to děláte?‘ řekněte: ‚Pán ho potřebuje,‘ a hned ho sem pošle.“
4Odešli tedy, a když našli oslátko přivázané u dveří venku na ulici, odvázali je. 5Někteří z kolemstojících jim řekli: „Co to děláte? Jak to, že odvazujete oslátko?“ 6Když jim ale odpověděli, jak jim Ježíš řekl, nechali je.
7Potom to oslátko přivedli k Ježíši, přikryli je svými plášti a on si na ně sedl. 8Mnozí prostírali na cestě své pláště, jiní pak ratolesti, které nařezali v polích. 9Ti, kdo šli napřed, i ti, kdo šli za ním, volali:
„Hosana!“
„Požehnaný, jenž přichází v Hospodinově jménu!“
10„Požehnané království našeho otce Davida!“
„Hosana na výsostech!“
11Tak dorazil do Jeruzaléma a do chrámu. Když si všechno prohlédl, byl už večer, a tak se Dvanácti odešel do Betanie.
12Když druhého dne vycházeli z Betanie, Ježíš dostal hlad. 13Zdálky uviděl fíkovník s listím, a tak šel k němu, zda by snad na něm něco nenalezl. Když přišel, nenašel na něm nic než listí, protože nebyl čas fíků. 14Řekl mu: „Ať už z tebe nikdy nikdo nejí ovoce!“ A jeho učedníci to slyšeli.
15Tak přišli do Jeruzaléma. Když vešel do chrámu, začal vyhánět ty, kdo v chrámě prodávali i kupovali. Zpřevracel stoly směnárníků i sedačky prodavačů holubic 16a nikomu nedovoloval ani přenášet zboží přes chrámové nádvoří. 17Potom je vyučoval: „Není snad psáno, že ‚Můj dům bude nazýván domem modlitby pro všechny národy‘? Vy jste z něj ale udělali ‚doupě lupičů‘!“
18Když to uslyšeli vrchní kněží a znalci Písma, začali hledat způsob, jak ho zahubit, protože se ho báli. Všechen zástup totiž žasl nad jeho učením. 19Večer pak znovu odešli z města.
20Když pak šli ráno zase kolem toho fíkovníku, uviděli, že od kořenů uschl. 21Petr se tehdy rozpomněl a zvolal: „Mistře, podívej se, ten fíkovník, který jsi proklel, uschl!“
22Ježíš jim na to řekl: „Mějte Boží víru. 23Amen, říkám vám, že kdokoli by řekl této hoře: ‚Zvedni se a vrhni se do moře,‘ a nepochyboval by v srdci, ale věřil by, že se děje to, co říká, stane se mu to. 24Proto vám říkám: Věřte, že všechno, o co při modlitbě prosíte, jste dostali, a budete to mít. 25Když se postavíte k modlitbě, odpouštějte, pokud něco proti někomu máte, aby i váš Otec v nebesích odpustil vaše prohřešky vám.“ [26]
27Tak znovu přišli do Jeruzaléma. Když se procházel v chrámu, přistoupili k němu vrchní kněží, znalci Písma a starší lidu 28se slovy: „Jakým právem to všechno děláš? Kdo tě k tomu zmocnil?!“
29„Také se vás na něco zeptám,“ řekl jim Ježíš. „Odpovězte mi a já vám pak řeknu, jakým právem to dělám. 30Byl Janův křest z nebe, nebo z lidí? Odpovězte mi.“
31Začali se mezi sebou dohadovat: „Když řekneme, že z nebe, řekne nám: ‚Tak proč jste mu nevěřili?‘ 32Když ale řekneme, že z lidí…“ Báli se totiž zástupů, protože všichni měli Jana za opravdového proroka. 33Nakonec mu řekli: „Nevíme.“
„Ani já vám tedy nepovím, jakým právem to dělám,“ řekl jim Ježíš.