1Hned za svítání, když se vrchní kněží poradili se staršími a znalci Písma i s celou Veleradou, svázali Ježíše, odvedli ho a vydali Pilátovi.
2Pilát se ho zeptal: „Tak ty jsi židovský král?“
„Sám to říkáš,“ odpověděl Ježíš.
3Vrchní kněží ho začali obviňovat z mnoha věcí. 4Pilát se ho znovu ptal: „Proč nic neodpovídáš? Neslyšíš, z čeho všeho tě obviňují?“ 5Ježíš už ale vůbec neodpovídal; to Piláta udivilo.
6O svátcích měl ovšem ve zvyku propouštět na jejich žádost jednoho vězně. 7Tehdy byl spolu s jinými vzbouřenci, kteří při vzpouře spáchali vraždu, uvězněn jeden muž jménem Barabáš. 8Dav přistoupil k Pilátovi a žádal, aby se zachoval jako obvykle. 9Pilát se jich zeptal: „Chcete, abych vám propustil židovského krále?“ 10(Věděl totiž, že mu ho vrchní kněží vydali z pouhé zášti.)
11Vrchní kněží ale vyburcovali dav, ať žádá o propuštění Barabáše.
12„A co mám udělat s tím, kterého nazýváte židovským králem?“ ptal se jich Pilát.
13„Ukřižuj ho!“ vykřikli všichni.
14„Co udělal zlého?“ ptal se Pilát.
Oni však křičeli ještě víc: „Ukřižuj ho!“
15Pilát chtěl vyhovět davu, a tak jim propustil Barabáše, ale Ježíše nechal zbičovat a vydal ho k ukřižování.
16Vojáci ho odvedli dovnitř na nádvoří paláce zvaného Praetorium a svolali celou posádku. 17Oblékli mu purpurový plášť a nasadili mu korunu upletenou z trní. 18Pak ho začali zdravit: „Ať žije židovský král!“ 19Bili ho holí do hlavy, plivali na něj, klekali před ním a klaněli se mu. 20Když se mu dost naposmívali, svlékli z něj ten plášť a oblékli mu jeho šaty. Potom ho odvedli k ukřižování.
21Jistý Šimon Kyrénský (otec Alexandra a Rufa) se právě vracel z pole, a když procházel kolem, přinutili ho nést mu kříž. 22Tak Ježíše přivedli na místo zvané Golgota (což v překladu znamená Lebka). 23Podávali mu víno s myrhou, ale on odmítl. 24Zatímco ho křižovali, losovali o jeho šaty, kdo si co vezme.
25Ukřižovali ho v devět hodin ráno. 26Na nápisu s jeho proviněním stálo:
Židovský král.
27Spolu s ním ukřižovali dva zločince, jednoho po jeho pravici a druhého po levici. [28] 29Kolemjdoucí mu nadávali, pokyvovali hlavami a říkali: „Aha! Když umíš zbořit chrám a za tři dny ho postavit, 30zachraň sám sebe! Slez z toho kříže!“
31Podobně se vysmívali i vrchní kněží se znalci Písma. Společně říkali: „Jiné zachránil, ale sám se zachránit nemůže! 32Ať ten Mesiáš, ten král Izraele, teď sleze z kříže, ať to uvidíme a uvěříme.“ A hanobili ho i ti, kdo byli ukřižováni s ním.
33V poledne se po celé zemi setmělo až do tří hodin odpoledne. 34Ve tři hodiny Ježíš hlasitě vykřikl: „Eloi, Eloi, lema sabachtani?“ což v překladu znamená: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?“
35Když to uslyšeli někteří z kolemstojících, říkali: „Podívejte, volá Eliáše!“ 36Někdo pak odběhl, naplnil houbu octem, nabodl na prut a dával mu napít se slovy: „Nechte ho. Uvidíme, jestli přijde Eliáš, aby ho odtud dostal!“
37Vtom Ježíš hlasitě vykřikl a vydechl naposled.
38Chrámová opona se roztrhla vedví odshora až dolů. 39Když setník, který stál proti němu, uviděl, jak dodýchal, řekl: „Ten člověk byl opravdu Boží Syn!“
40Byly tam také ženy, které přihlížely zpovzdálí; mezi nimi i Marie Magdaléna a Marie, matka Jozese a Jakuba Menšího, a Salome. 41Ty ho následovaly a sloužily mu, když byl ještě v Galileji, a spolu s mnoha dalšími s ním přišly do Jeruzaléma.
42Nadcházel večer dne příprav (to jest dne před sobotou). 43Josef z Arimatie, ctihodný člen Rady, který sám také očekával Boží království, se osmělil, přišel za Pilátem a požádal o Ježíšovo tělo. 44Pilát se podivil, že Ježíš už zemřel. Zavolal setníka a ptal se ho, zda už zemřel. 45Když se o tom od setníka přesvědčil, daroval tělo Josefovi. 46Ten nakoupil plátno, sňal tělo z kříže, ovinul je plátnem a pochoval do hrobu vytesaného ve skále. Ke dveřím hrobu pak přivalil kámen. 47Marie Magdaléna a Marie Jozesova se dívaly, kam byl pochován.