1Znovu pak začal vyučovat u jezera. Shromáždil se k němu tak obrovský zástup, že nastoupil do lodi na jezeře a posadil se. Celý ten zástup byl na břehu 2a on je v podobenstvích učil o mnoha věcech. Ve svém vyučování jim řekl:
3„Slyšte: Hle, vyšel rozsévač, aby rozséval. 4A jak rozséval, některá semena padla podél cesty a přiletěli ptáci a sezobali je. 5Jiná padla na skalnatá místa, kde neměla dost země, a ihned vzešla, protože země neměla hloubku. 6Když pak vyšlo slunce, spálilo je, a protože neměla kořen, uschla. 7Jiná zas padla do trní, a když trní vyrostlo, udusilo je, takže nevydala úrodu. 8Ještě jiná však padla na dobrou půdu, vzešla, vzrostla a vydala úrodu – některé dalo třicetinásobek, jiné šedesátinásobek a jiné stonásobek.“ 9Potom dodal: „Kdo má uši k slyšení, slyš.“
10Jakmile byl o samotě, ti, kdo byli s ním, se ho spolu s Dvanácti ptali na ta podobenství. 11„Vám je svěřeno tajemství Božího království,“ odpověděl jim, „ale těm, kdo jsou vně, se to všechno děje v podobenstvích, 12aby
‚hleděli a hleděli, ale nechápali,
poslouchali a slyšeli, ale nerozuměli,
aby se snad neobrátili
a nebylo jim odpuštěno.‘“
13Tehdy jim řekl: „Vy to podobenství nechápete? A jak porozumíte všem ostatním podobenstvím? 14Rozsévač rozsévá Slovo. 15Ti, kterým se rozsévá Slovo podél cesty, jsou tito: Jakmile uslyší, ihned přichází satan a bere Slovo, které do nich bylo zaseto. 16Ti, kterým se seje na skalnatou půdu, jsou pak tito: Jakmile uslyší Slovo, hned je s radostí přijímají, 17ale nemají v sobě kořen a jsou nestálí. Když potom kvůli Slovu nastane soužení nebo pronásledování, hned odpadají. 18Další jsou ti, kterým se seje do trní: To jsou ti, kteří slyší Slovo, 19ale pak přicházejí starosti tohoto světa, oklamání bohatstvím a chtivost po dalších věcech a dusí Slovo, takže se stává neplodným. 20A pak jsou ti, u kterých se seje na dobré půdě: Slyší Slovo, přijímají je a přinášejí úrodu – jeden třicetinásobnou, jiný šedesátinásobnou a jiný stonásobnou.“
21Dále jim řekl: „Přináší se snad lampa, aby ji postavili pod vědro nebo pod postel? Nemá se postavit na svícen? 22Není totiž nic skrytého, co by nemělo být zjeveno, ani nic tak utajeného, aby to nevyšlo najevo. 23Má-li kdo uši k slyšení, slyš!“
24Řekl jim také: „Dávejte pozor na to, co posloucháte. Jakou mírou měříte, takovou vám bude odměřeno a ještě vám bude přidáno. 25Tomu, kdo má, bude dáno, ale tomu, kdo nemá, bude vzato i to, co má.“
26Potom řekl: „Boží království působí, jako když člověk hodí zrno na zem. 27Spí a vstává ve dne i v noci a to zrno klíčí a roste, a on ani neví jak. 28Země totiž plodí úrodu sama od sebe – nejdříve stéblo, potom klas a potom zralé obilí v klasu. 29A když úroda dozraje, ihned se chopí srpu, protože nastala žeň.“
30Řekl také: „K čemu přirovnáme Boží království? Jakým podobenstvím ho představíme? 31Je jako zrnko hořčice, které když je zaseto do země, je nejmenší ze všech semen na zemi. 32Jakmile je však zaseto, roste, až je největší ze všech keřů, a vyráží mohutné větve, takže i ptáci mohou hnízdit v jeho stínu.“
33Přinášel jim Slovo v mnoha takových podobenstvích, nakolik byli schopni rozumět. 34Nemluvil k nim jinak než v podobenstvích, ale svým učedníkům všechno v soukromí vysvětloval.
35Večer onoho dne jim řekl: „Přeplavme se na druhou stranu.“ 36Opustili tedy zástup a vzali ho, jak byl, na loďku. Byly s ním i jiné loďky. 37Tehdy se strhla veliká větrná bouře. Vlny se valily na loď a ta se už naplňovala vodou.
38On ale spal na polštáři na lodní zádi. Vzbudili ho tedy: „Mistře, nezajímá tě, že umíráme?“
39Když se probudil, okřikl vítr a přikázal vlnám: „Tiše, klid!“ Vítr se utišil a nastal naprostý klid.
40„Proč se tak bojíte?“ řekl jim pak. „Ještě pořád nemáte víru?“
41Byli z toho úplně vyděšení. „Kdo to vůbec je?“ ptali se jeden druhého. „Vždyť ho poslouchá i vítr a vlny!“