1Farizeové a někteří znalci Písma, kteří dorazili z Jeruzaléma, se sešli u Ježíše 2a uviděli některé jeho učedníky jíst chleby ‚nečistýma‘ (to jest neumytýma) rukama. 3Farizeové a všichni Židé totiž nejedí, aniž by si obřadně umyli ruce, a tak dodržují tradici starších. 4Když přijdou z trhu, nejedí, dokud se nevykoupou. A je ještě mnoho jiných věcí, které přijali a dodržují, jako očišťování pohárů, džbánů, měděných nádob a lehátek. 5Farizeové a znalci Písma se ho tedy zeptali: „Proč se tvoji učedníci nechovají podle tradice starších a jedí chléb nečistýma rukama?“
6On jim odpověděl: „Izaiáš o vás pokrytcích prorokoval správně. Jak je psáno:
‚Tento lid mě ctí svými rty,
srdcem je mi však vzdálený.
7Nadarmo mě ale uctívají,
když učí lidské nauky a příkazy.‘
8Opustili jste Boží přikázání, ale lidské tradice dodržujete.“
9Potom pokračoval: „Opravdu pěkně zavrhujete Boží přikázání, abyste zachovali svou vlastní tradici! 10Mojžíš řekl: ‚Cti otce i matku‘ a ‚Kdokoli by zlořečil otci nebo matce, musí zemřít.‘ 11Vy ale říkáte, že kdyby člověk řekl otci nebo matce: ‚To, čím bych ti měl vypomoci, je korban‘ (to jest dar Bohu), 12tak už podle vás nemusí pro svého otce nebo matku nic udělat. 13Rušíte Boží slovo svou tradicí, kterou jste ustanovili. A podobných věcí děláte spoustu.“
14Znovu pak svolal zástup a řekl jim: „Slyšte mě všichni a rozumějte. 15Nic, co do člověka vchází zvenku, ho nemůže pošpinit. Člověka špiní to, co z něj vychází!“ [16]
17Když pak odešel od zástupu do domu, učedníci se ho vyptávali na to podobenství. 18On jim odpověděl: „To jste tak nechápaví? Nerozumíte, že cokoli vchází do člověka zvenku, ho nemůže pošpinit? 19Nejde to přece do jeho srdce, ale do břicha a odtud do stoky!“ Tak očistil všechny pokrmy.
20Potom řekl: „Člověka špiní to, co z něj vychází. 21Z nitra lidského srdce vycházejí zlé myšlenky, smilnění, krádeže, vraždy, 22cizoložství, chamtivost, ničemnost, lstivost, nestydatost, závist, urážky, pýcha, potrhlost. 23Všechny tyto zlé věci vycházejí z nitra a špiní člověka.“
24Potom vstal a odešel odtud do okolí Týru. Vešel do jednoho domu a ačkoli nechtěl, aby se to někdo dozvěděl, nedalo se to utajit. 25Hned se totiž o něm doslechla jedna žena, která měla dcerku s nečistým duchem. Přišla, padla mu k nohám 26a prosila ho, aby z její dcery vyhnal démona.
Ta žena byla Řekyně, rodem Syroféničanka, 27a tak jí řekl: „Napřed nech najíst děti. Není správné vzít chleba dětem a hodit ho psům.“
28Ona však odpověděla: „Ano, Pane, ale i psi pod stolem jedí zbytky po dětech.“
29„Díky tomu, cos řekla, můžeš jít domů,“ odvětil jí na to. „Ten démon už z tvé dcery vyšel.“ 30Když pak přišla domů, zjistila, že dívka leží na lůžku a že démon je pryč.
31Ježíš pak odešel z týrského kraje, prošel Sidon a přes území Dekapole dorazil ke Galilejskému jezeru. 32Tam k němu přivedli hluchoněmého člověka a prosili ho, aby na něj vložil ruku. 33On si ho vzal stranou od zástupu, vložil mu prsty do uší, plivl a dotkl se jeho jazyka. 34Potom vzhlédl k nebi, vzdychl a řekl mu: „Efatha!“ což znamená: „Otevři se!“ 35Jeho uši se ihned otevřely, pouto jeho jazyka se uvolnilo a začal mluvit správně.
36Ježíš jim zakázal komukoli to říkat, ale čím více jim to zakazoval, tím více to rozhlašovali. 37Lidé byli naprosto ohromeni. Říkali: „Všechno udělal dobře! Dokonce dává hluchým sluch a němým řeč!“